#Jako v bavlnce | Explore Tumblr posts and blogs

karolinawrites · 6 years ago

Text

60 knih roku 2018

Můj cíl pro rok 2018 bylo přečíst 45 knih - to jsem ale zvládla už někdy v říjnu, a tak jsem ho zvýšila na 50. Toto číslo se pak ale ještě zvýšilo, z čehož jsem upřímně celkem udivená, protože jsem to vůbec nečekala. Samozřejmě je mezi těmi 60 knihami i pár velice krátkých (esejů, edukačních, vím o jednom průvodci), takže to číslo je vlastně nižší, ale zní to dobře, ne? Všichni se mě vždycky ptají, jestli to, co čtu, vnímám - no při skládání knížek na sebe, abych se u nich mohla vyfotit, jsem si uvědomila že si opravdu pamatuji každou z nich, co se mi líbilo, kde jsem jí četla, a co jsem si myslela. Hodně mi pomohla čtečka, takže jsem četla úplně všude a hlavně jsem na cesty nemusela tahat 3-5 knížek, jako to mám ve zvyku. A tak si pro příští rok dávám výzvu 61 knížek, a víc číst německy. Tak uvidím, co z toho bude.

P.S.: V seznamu není 60 knih, ale o trochu méně (některé jsem si prostě chtěla nechat pro sebe).

oblíbenci

Osm Hor (Paolo Cognetti) - Cognetti si mě ukradl hned na začátku roku, Osm hor jsem četla o zkouškovým a nemohla jsem se od toho odtrhnout. O přírodě, dospívání, vztazích, přátelství (mezi muži), nacházení sebe sama s své identity.

Sto roků samoty (Gabriel García Márquez) - Márqueze jsem dlouho odkládala, bála jsem se že to bude moc, ono to bylo moc, ale bylo to krásný a nepřekonatelný a Márquez je tak objevem roku 2018.

Klub nenapravitelných optimistů (Jean-Michel Guenassia) - Plná silných témat, řeší existenciální problémy a nutí k zamyšlení. Probírá osudy, popisuje životní příběhy a sleduje vzpomínky - na rodinu, mládí, těžkosti co emigranty potkaly - ale zachycuje i dospívání kluka ze západoevropské rodiny, který by měl mít život jako v bavlnce, ale i přesto se potýká s bolestmi stejně jako jeho přátelé.

Born to run (Christopher McDougall) - Knížka o běhání nejen pro běžce, McDougall v ní pojednává o tajemném kmeni Tarahumarů, o jejich životním stylu, běhání, jídle. A tohle čtení mi změnilo pohled na běhání.

Paní Curieová (Eva Curie) - Život Marie Curie napsaný její dcerou, nikdy jsem o paní Curie moc nevěděla a konečně jsem se dozvěděla, jak neuvěřitelně těžký život měla - jak moc byla odhodlaná a statečná. Kniha popisuje tři období jejího života, její každodenní život, vítězství, i prohry.

neapolská sága

Geniální přítelkyně, Příběh nového jména, Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou, Příběh ztracené holčičky (Elena Ferrante) - Neapolskou ságu jsem četla celkem pozdě, protože jsem si nebyla jistá tím, jestli je ten hype oprávněný. První knížka se mi vůbec nelíbila, ani jsem nevěděla jestli jí dočtu a jestli budu chtít číst další, ale prokousala jsem se jí a Elena Ferrante dokázala něco neuvěřitelného - každý další díl byl lepší a lepší. Vypráví o Itálii druhé poloviny 20. století, o periferní neapolské čtvrti, o dynamice ženských přátelství a o vztazích mužů a žen v té konkrétní době. Příběhy jsou mnohovrstevnaté, komplexní, a myslím, že to je jedna z nejlepších sérii, kterou jsem kdy četla.

sci-fi a dystopie

Problém tří těles, Vzpomínka na Zemi, Temný les (Liu Cixin) - To je ta další skvělá knížní série, kterou jsem tento rok objevila. Sci-fi miluju, a o tomto spisovateli jsem se dozvěděla náhodou v Respektu. Cixin popisuje alternativní realitu na pozadí čínské kulturní revoluce, používá k tomu hard SF a i přesto, že se texty hemží technickými a odbornými pojmy, je to neuvěřitelně čtivé a zajímavé. Druhý díl nabízí zajímavou odpověď na Fermiho paradox a třetí až neuvěřitelné rozřešení všeho, co v prvních knihách načrtnul.

451 stupňů Fahrenheita (Ray Bradbury) - Bradbury o společnosti a dystopickém světě, kde jsou knihy zločinem a kde je společnost udržována ve stavu jakési apatie, prohnilosti, stagnace - samozřejmě až na pár jedinců. Je tu vykreslená technologie, cenzura, a vše je podtrženo řádkou skvělých symbolů. Co mě ale překvapilo nejvíce, byla poetika knihy - určitě to není jen strohé sci-fi. Příběh jako by někde zpomaloval a někdy letěl rychlostí světla.

2001: Vesmírná odysea (Arthur C. Clarke) - Vesmírná odysea je taková klasika, a tak jsem si jí nejdřív chtěla přečíst, než jsem shlédla film (a dobře jsem udělala). Příběh o tom, jak se může zvrhnout umělá inteligence je neskutečný hlavně tím, že kniha byla napsána v roce 1968.

Stopařův průvodce galaxií (Douglas Adams) - Další klasika, ta mě ale bohužel zklamala. Občas to na mě bylo moc, líbilo se mi ale, jak kniha dokáže dát perspektivu “pozemšťanovi” a ukázat, že to, za čím se pachtíme, není vlastně vůbec důležité.

Počátek (Dan Brown) - Úplně typický Dan Brown, se vším, co je pro jeho knihy potřeba. Děj mě ale neuvěřitelně nadchl - tentokrát jde o umělou inteligenci - a stejně tak mě nadchl jeho příběh nabitý španělskými reáliemi. Jako červená nit se příběhem vine neuvěřitelná umělá inteligence Winston, která ihned na začátku projde Turingovým testem a provází tak profesora Langdona a jeho velice půvabnou a prominentní společnici celým jejich dobrodružstvím.

Příběh služebnice (Margaret Atwood) - Knihu i seriál všichni opěvují, mě to ale nějak minulo. Námět dystopického světa zasazeného do Ameriky budoucnosti, kde vládne totalitní režim a z plodných žen se stávají tzv. “služebnice”, byl sice velice zajímavý, jako by tomu ale něco chybělo - nápad mi připadal nedotažený a nedodělaný.

Pěna dní (Boris Vian) - Jednoduchý příběh pár dní a pár postav, které satiricky zrcadlí naší společnost a neduhy - příběh o lásce a přátelství, a jednoduchém životě pár lidí žijících v naprosto surreálném světě. I přes velký počet pozitivních recenzí a ohlasů se mi knížka nelíbila, příběh se táhnul a na konci už jsem si přála aby to skončilo.

1984 (George Orwell) - 1984 jsem v minulých letech několikrát začala a po pár stránkách odložila, tentokrát jsem se donutila ji přečíst celou a byla jsem akorát otrávená. Román popisuje zajímavá témata, jako sledování, manipulaci mučení jak psychické, tak i fyzické. Dotýká se ale také osobních témat jako je láska, důvěra a zrada, ale místy to pro mě bylo až moc zdlouhavé a popisné.

murakami

Po otřesech - Útlá povídková knížka popisující události po zemětřesení v Kóbe roku 1995 a před teroristickým útokem v tokijském metru - ve velkém počtu kritik je Murakami vyzdvihován za to, že se konečně dotkl i politického dění. V žádné z povídek ale není zemětřesení centrální událostí - dotýká se ale protagonistů a jejich myšlenek, rozhodně ale není jediným pohonem pro vyprávění.

What I talk about when I talk about running - Žádná knížka o běhání, ale o Murakamim! Popisuje v ní svůj vztah k běhu, psaní, je to takový vhled do Murakamiho nitra - vtipný, svižný a inspirativní.

Hon na ovci - Kniha patří do tzv. Trilogy of Rat (kde se čtenář setkává s bezejmenným mužem a Myšákem) a je pomyslným posledním dílem. Jako obvykle se setkáváme s naprosto obyčejným hrdinou, který v průběhu příběhu vzpomíná, hledá a setkává se s fantastickými postavami. Murakami zde i komentuje historii Japonska a sdílí své myšlenky. I přes to, že byl příběh moc zajímavý, dočítala jsem Hon trochu zklamaná.

The Elephant Vanishes - Sbírka povídek, které už jsem četla i jinde, ale i tak se mi moc líbila - líbilo se mi jak byly seřazené, jakou měly atmosféru - ani trochu se nepodobaly těm z Otřesů.

Komturova smrt - Nejnovější Murakamiho knížka, kterou jsem četla asi měsíc po vydání tady u nás v Čechách, a znamená pro mě hodně, už jen proto, že jsem si procházela něčím podobným jako hlavní hrdina (v určitých mezích). A Murakami nezklamal, zas a znova - jako by to byla óda na Gatsbyho, na hledání smyslu, samotu, tajemství a touhy, s přidaným magickým realismem. Četlo se mi skvěle a četla jsem pořád!

+ Kočičí host (Takashi Hiraide) - Sice to není Murakami, ale mohl by být. V této knize se toho tolik neděje, ale vzbudila ve mně pocit klidu a tajemna. Autobiografický román manželů žijících v Japonsku devadesátých let 20. století, na jejichž konci se toho mění spousta v japonské společnosti. Příběh je jednoduchý, není tam žádná složitá zápletka, jen tak pomalu plyne a to je možná to, co občas všichni potřebujeme.

self-help / pořád se učím

You are a badass (Jen Sincero) - Připadá mi, že self-help literatura je byla dost kontroverzní téma - i sama autorka to na začátku sama přiznává. Jen Sincero dělí cestu k osobnímu rozvoji na několik kapitol, odvětví, na kterých by měl člověk zapracovat - uvádí příklady i ze svého života, je vtipná, svižná, a je to jako by na vás sama mluvila.

The course of love (Alain de Botton) - De Botton v této knize vysvětluje neuvěřitelnou komplexitu partnerských vztahů na příkladu fiktivního páru - vysvětluje všechny hádky, zabouchnuté dveře, nebo mlčení. A to s přesností, že se člověk až diví jak to ví, jak za takovou maličkostí můžou stát hluboké a často nevědomé pochody mysli. Knížka vás určitě donutí se zamyslet, vytáhne vás z komfortní zóny a naučí vás o věcech, o kterých jste předtím nepřemýšleli.

Muž, který chtěl být šťastný (Laurent Gounelle) - Typický Gounelle, který je mi sympatický nejen stylem, jakým píše, ale i svou osobou - v jeho dílech se jeho zájmy přímo odráží - a to se mi líbí, že má svoje vědomosti podloženy svými zkušenostmi. Na zdánlivě jednoduchém příběhu tu vysvětluje složité úvahy a vypráví o zajímavých setkáních a poznatcích.

Self-knowledge (The School of Life) - Self-Knowledge, jak už název napovídá, v pár krátkých kapitolách radí, jak skrz sám sebe a své myšlenky poznat své podvědomí, vnitřní hlas, a nám neviditelné normy a pravidla, které je často skryté za našimi řečmi, touhami a frustrací. Na konci každé kapitoly je i "dotazník", díky němuž se člověk může dobrat odpovědí na otázky, které pak slouží k hlubšímu poznání. Ke knížce se určitě budu vracet, protože to, o čem píše je proces, ne jednorázová záležitost.

Get some headspace (Andy Puddicombe) - Něco jako teoretický podklad a první vhled do meditace od zakladatele Headspace - seznamuje s meditací, různými technikami, a Puddicombe uvádí příklady ze svého života, ale také příklady a příměry, které pomůžou při meditaci.

Radost z ticha (Erling Kagge) - Polárník Kagge se vydal na 50 dní dlouhou cestu Antarktidou, aby se naučil najít ticho kolem sebe a v sobě. V knížce ticho rozebírá, vidí ho jako základ kreativity, meditace, silných prožitků, ale také jako konsekvenci. Hodně důležité a zajímavé!

Spontaneous Healing (Andrew Weil) - Tady si dovolím citát, který mluví za vše: “Imagine a future world in which medicine was oriented toward healing rather than disease, where doctors believed in the natural healing capacity of human beings and emphasized prevention above treatment.” Knížka o léčení, o metodách jak se spolehnout na sebe a na přírodu.

We should all be feminists (Chimamanda Ngozi Adichie) - Přepis TedTalku, krátká esej, která nenásilně mluví o feminismu (tak nenásilně, že jsem si čtení užila) a tak trochu otevírá oči, je to takový první vhled do feminismu jako takového.

Linguistics: A very short introduction (P.H. Matthews) - Matthews poskytuje čtenářům shrnutí hlavních bodů, které zkoumá vědní obor lingvistika a poukazuje na několik jejích odvětví. Musím ale přiznat, že si neumím představit číst tuto knihu jako laik nebo bez žádných vědomostí které už mám, někdy zacházel až moc do detailu. Na druhou stranu ale ke všemu přidává příklady pro ilustraci a používá jen nejnutnější pojmy.

Jez a běhej (Scott Jurek) - Moje srdcová záležitost - seznámení s ultramaratoncem Scottem Jurekem a jeho životním příběhem, a vlastně vůbec seznámení s ultramaratonci. Zajímavé čtení i pro neběžce, protože se hodně opírá i o zdravou stravu, nebo psychiku.

Cesta do nekonečna (Jane Hawking) - Spousta lidí hodnotí knížku negativně, protože si podle nich Jane Hawking v knize jen stěžuje. Ale pokud se nad tím člověk opravdu zamyslí, její život nebyl vůbec jednoduchý, nebylo to to, co jsme mohli sledovat v televizi nebo tisku. Bojovala o svojí identitu v prostředí Cambridge, ale také vedle Stephena, řešila rodinné spory, snažila se vytvořit domov a umožnit rodině žít normálně - a k tomu se ještě starala o nemocného manžela, dlouho bez jakékoliv pomoci, soupeřila s mocnou Fyzikou a s nástrahami každodenního života, přičemž upřednostňovala všechny, jen ne sebe, častokrát skoro až do vyčerpání - a i přesto se našli lidé, kteří ji předhazovali sobeckost.

The Wander Society (Keri Smith) - Keri Smith úplně nahodou narazila na tajnou společnost Wander Society (členem byl třeba Whitmann, nebo V. Woolf), kterou ve své knize popisuje a prezentuje svoje myšlenky a poznatky.

Gebrauchsanweisung für Andalusien (Paul Ingendaay) - Pořízena před velkou cestou do Andalusie - Autor popisuje různé důležité kulturní zvyky, místa a příhody Andalusie - města, přírodu, jídla, býčí zápasy, umění, flamenco, náboženství. Je to moc fajn, přečíst si informace někde jinde než v klasickém průvodce, ale styl vyprávění mi připadal nudný a táhlý...Tak možná za nějakou dobu se k ní zase vrátím a nadchne mě.

Angličtina na rovinu I a II (Darren Crown) - Krátké a stručné knížky rodilého mluvčího angličtiny, ve kterých poukazuje na úskalí svého rodného jazyka, ve kterých chybují hlavně Češi - i přesto, že se anglicky učím dlouho a studuji to, to bylo zajímavé!

lokálně

Probudím se na Šibuji (Anna Cima) - Prvotina české autorky, a rovnou magický realismus, a hodně povedený! Příběh mladé japanoložky, která v rámci závěrečné práce začíná zkoumat tajemného japonského spisovatele Kawašitu - s nímž se všechno začne prolínat do dalšího příběhu a tajemné reality. Líbilo se mi, jak popisovala pocity, jak se knížkou táhla jako červená nit literatura, a i to, že všechny magické prvky působily reálně. A jako bonus - popisy filozofické fakulty, které jsou pořád ještě trefné.

Vitka (Kateřina Tučková) - Kateřina Tučková ve svých knihách dokáže skvěle popsat faktické skutečnosti a vložit je do příběhu, do románu, v případě Vitky do divadelní hry. Jedná se o mladou skladatelku a dirigentku Vítězslavu Kaprálovou a osoby jí blízké - Tučková popisuje nejen vztahy, ale i průběh jejího života, který se dá jednoduše vyčíst ze hry. Ne vše ale stojí explicitně napsané na stránkách knihy, jsou věci, které stojí mezi řádky. Postavy, které Tučková vykresluje se sice v její hře točí okolo Vitky, jelikož je to kniha výhradně o ní, nejsou ale jednorozměrné, čtenář může vycítit jejich hloubku a jejich osobní pohnutky.

Johana (Pavla Horáková...) - Knížka o dítěti, mladé slečně, ženě a o jejím úplně obyčejném životě, který je srovnatelný s desítkou dalších. V ději není takřka nic, co by nebylo předvídatelné a čtenář může s dávkou fantazie dobře předpovědět, co se bude dít a jak se bude Johanin život dál ubírat. Ale o příběhu tahle knížka vůbec není. Je to o pocitech a osobních vzpomínkách, které se vynořují při čtení, o věcech mezi řádky, o detailech, které člověk vidí hned, nebo až za čas. Autorky popisují dětsví, soužití s prarodiči a věčně utrápenou matkou, bouřlivé dospívání doprovázené revolucí a prvními láskami a přerod ve zralou ženu. Johana je prostě jen obyčejná holka, která dělala co mohla, snad jako každý, a v tom je to kouzlo.

Veselí (Radka Třeštíková) - Chtěla jsem si přečíst Třeštíkovou, protože mě zajímalo, jestli to nadšení panující okolo jejích knížek je opodstatněné - a pro mě není. Nápad zajímavý - o vracení se domů, k sobě samé - ale moc povrchní, nedodělaný.

guilty pleasures aneb Alan Bradley

Smrt v křišťálové kouli a Oblékni se pro smrt - Série už asi 7/8 knih, která je provázena hlavní hrdinkou Flavií de Luce, mladou slečnou, která miluje chemii a záhady, je neuvěřitelně vtipná, ironická a bystrá. První díl jsem četla asi ve 12, a i když to není nic, co by mě hodně rozvíjelo, moc ráda se k tomu vracím (a vyšel nový díl!).

fernweh

Mapy měst (Jeremy Black) - Coffee table book pro milovníky map, četla jsem jí dlouho, protože jsem si to chtěla užít - autor kromě obrázků starých map i popisuje okolnosti za kterých vznikly, autory, formality, či zajímavosti, a já vím, že se k ní budu hodně vracet!

Die Nacht von Lissabon (E.M. Remarque) - Kniha o všem, o lásce, nejistotě, utrpení, vzpomínkách, zapomnění, o štěstí a jeho ztrátě a o všem, co z nás lidí dělá lidi, a už na zase tolik o Lisabonu. Příběh se odehrává během jedné noci, kdy se potkají dva neznámí muži, z nichž jeden nabízí tomu druhému jízdenky na loď za to, že mu bude moci vypovědět svůj příběh.

Vlčí ostrov (Lajla Rolstad) - Vlčí ostrov je autobiografickou knihou, kdy Lajla Rolstad vypráví o třech obdobích svého života - o kanadském ostrově, kde sama hlídá osamělou nemovitost kterou přes zimu nikdo nepoužívá, o roadtripu po Americe a o Údolí koní, kde hlídá domy svým známým. Lajla trpí chronickou depresí a úzkostmi, rozhodne se ale, že tyto nemoci zvládne bez pomoci lékařů a bez léků - tím nejjednodušším způsobem - v přírodě. Po většinu času je daleko od všeho - hodinu cesty od lidí, od obchodů a tráví čas sama se sebou. Učí se naslouchat přírodě, obstarávat vše, co musí, shánět potravu, štípat dříví, a občas jí překoná i strach - ze zvířat, ale především i z lidí.

The time traveler’s wife (Audrey Niffeneger) - Tato knížka mě nadchla, ukradla si mě do svého světa a ani na chvíli mě nepustila zpět. I přes velké množství negativních recenzí mi přišla krásná, skoro jako by její svět byl důvěrně známý. Hlavní postavy Henry a Clare mají velice uvěřitelné a reálné rysy, až na fakt, že Henry umí cestovat časem. To je ale v knížce podáno tak nenásilně, že má člověk až skoro pocit, že to doopravdy možné je. Autorka to netlačí jako scifi, ale popisuje to jako každodenní věc. Kniha je jakousi ódou na lásku dvou postav, které se neustále míjejí v čase - popisuje jejich strasti, každodenní život a radostné zážitky - všechno s neuvěřitelnou reálností. Na tuhle knížku hodně myslím a určitě si jí přečtu znovu.

Oči modrého psa (Gabriel García Márquez) - První a osudové setkání s Márquezem, které jsem si předepsala jako přípravu na Sto roků. Ze začátku jsem se se stylem nemohla vůbec ztotižnit, a jak už to u povídkových knih bývá, nelíbily se mi všechny, ale nakonec si mě získal, protože nic podobného jsem nikdy předtím nečetla. Marquézův svět v této knize je směsicí paradoxů a oxymóronů - sen a skutečnost, smrt a život existují společně, jakoby ve stejné rovině. ( J. Konáš: "Oči modrého psa ale dostaly obálku až s váchalovským nádechem, což je trefné. Jde o texty chladné, temné, morbidní, těkavé, ve kterých se každou chvíli může stát cokoliv – v jednom odstavci jíme pomeranče a ve druhém cestuje duše galaxií. Kniha je amébou, jejíž forma může být na každé stránce jiná.")

Call me by your name (André Aciman) - Aciman tak popisuje rostoucí přátelství, dny, kdy spolu ani nepromluví a Eliovu touhu po poznání ještě nepoznaného. Rozvádí pocity zdánlivě neopětované lásky, smutku a naděje, že by se snad jednoho dne mohlo všechno otočit o 180 stupňů. Kniha je rozdělena do čtyř částí - v první se dozvídáme vše o poblouznění láskou, které určuje tok Eliových myšlenek, v druhé pak rozuzlení jeho lásky, ve třetí se setkáváme s Oliverem a Eliem jako dvojící, párem a ve čtvrté Elio navštěvuje "ghost spots". Kniha se mi nejdřív četla strašně špatně, ale skrz Acimanovu schopnost naprosto perfektně popsat odehrávající se situaci a plynutí dnů ve Středomoří, platonické přátelství a lásku mezi dvěma mladými muži jsem se příběhem prokousala a ke konci už prožívala Eliovy pocity s ním.

Toulky s Charleym (John Steinbeck) - Než jsem se do Toulek začetla, chvíli to trvalo, ale pak jsem si zvykla na Steinbeckův styl, způsob myšlení a jeho způsob popisování myšlenek a různých vjemů. Příběh o cestě Amerikou, pozorování krajiny, lidí, všech možných detailů.

Der Geschmack von Apfelkernen (Katharina Hagena) - Příběh byl velice jednoduchý, ale přece chytlavý - člověk si úplně dokázal představit obrovský dům, někde na severu Německa uprostřed polí, s velikánskou zahradou a jablečným sadem. Dny prosezené na zahradě nebo strávené sbíráním jablek a plením, ježděním na kole a koupáním se v jezerech. Nevím, zda bych knížku tak ocenila kdybych ji četla v češtině, protože právě jazyk originálu v sobě pro mě nesl jakési kouzlo.

po anglicku

Návrat Sherlocka Holmese (Arthur Conan Doyle) - Sherlock Holmes a jeho několik případů - tohle byl sice 6. díl, ale člověk to nemusí číst popořadě. Vzhledem k tomu, že jsem Sherlocka nikdy nečetla, to pro mě bylo zajímavé - vidět, jak se neuvěřitelným způsobem dobere k rozřešením občas absurdních případů.

Na větrné hůrce (Emily Brontë) - Oblíbenost, o prostředí a osudu postav hodně často přemýšlím - je to knížka o lásce, pomstě, prohrách a lidských vztazích, ve které si vždy něco najdu.

Rozum a cit (Jane Austen) - Pro mě částečné zklamání, do čtení jsem se musela nutit. Rozum a cit vypráví hlavně o ženách, jejich starostech a životních cestách, Austenová nabízí zajímavou zápletku a její rozřešení. Kvůli jazyku i kvůli mé neschopnosti se do hrdinek vcítit se mi kniha tolik nelíbila.

#books

2 notes · View notes

cysnews · 2 years ago

Text

E.ON odstartoval letní roadshow S dobrou energií jako v bavlnce

Poslední červnovou středu odstartovala v Brně přímo v areálu SOS dětských vesniček roadshow společnosti E.ON s názvem S dobrou energií jako v bavlnce, která pokračuje po celé léto na řadě míst Čech i Moravy. Akce nabídne návštěvníkům zábavu pro celou rodinu v podobě únikové hry, relax zóny či občerstvení. E.ON celý výtěžek z akce zdvojnásobí a pošle jej na pomoc SOS dětským vesničkám. Navštívit…

View On WordPress

0 notes

termovel · 3 years ago

Text

Funkční sportovní oblečení z oceánského plastu ♻️

Protože nám není lhostejný osud naší planety, rozhodli jsme se přispět svou novou kolekcí k zachování oceánských ekosystémů a zdravého životního prostředí. Ušili jsme pro vás funkční oblečení z recyklovaného oceánského plastového odpadu.

Použité rybářské sítě a plastové obaly každoročně připraví o život 100 milionů mořských živočichů. Pokud nenastane změna, v roce 2050 bude v našich mořích a oceánech více plastu než živočichů. Již nyní máme v Tichém oceánu sedmý, plastový kontinent (tzv. gyr) s názvem Velký pacifický koš. Rozlohou je 32krát větší ne�� Slovensko a jeho hloubka se rovná přibližně 10 patrovému paneláku.

K redukci množství plastů můžeme přispět i my. Pro začátek stačí výměna nákupní tašky a jednorázových sáčků za ekologické alternativy, koupě potravin nebalených v plastových obalech nebo separování plastového odpadu.

Plast bohužel stále patří mezi nejméně recyklovaný odpad. Přitom právě jeho recyklací získáme velmi kvalitní a odolný materiál, ze kterého se vyrábí například sluneční brýle, obaly na notebooky, hodinky, náramky, podrážky na boty nebo i dámské sportovní legíny.

Plast má z pohledu trvalé udržitelnosti a cirkulární ekonomiky velký potenciál i v oblasti oděvního průmyslu.

Eko-polyesterová vlákna z recyklovaného oceánského plastu mají stejné vynikající vlastnosti jako např. vysoká funkčnost, trvanlivost a snadná údržba. Oblečení z oceánského plastu je zdravotně nezávadné.

Výroba tkanin z recyklovaného oceánského plastu je ekologická. Při výrobě se spotřebuje o 70 % méně energie, vyprodukuje se o 75 % méně emisí CO2 a utratí se o 86 % méně vody.

I to je jeden z důvodů, proč jsme se připojili k iniciativě oděvních výrobců, kteří mění plastový odpad v jedinečné funkční sportovní oblečení.

Představujeme vám trendy dámské legíny z recyklovaného oceánského plastu Termovel

Univerzální dámské legíny z recyklovaného oceánského plastového odpadu si zamilujete na první pohled i dotek. Legíny mají vyšší pas s gumou, díky kterému perfektně sedí, zeštíhlí pás a ochrání vaše kříže při každé aktivitě. Navíc neprosvítají, netahají a neomezují vás v pohybu.

S důrazem na maximální komfort a funkčnost jsme do našich originálních střihů zakomponovali také boční kapsy na drobnosti, hotovost, kartu, mobil či klíče.

Pohodlné dámské legíny využijete i při těch nejnáročnějších sportovních činnostech, v interiéru, v exteriéru, ale také jako běžný outfit na nákup nebo jako domácí oblečení. Je jen na vás, s čím je zkombinujete. My vám garantujeme, že se v nich budete vždy cítit jako v bavlnce a při správné a jemné péči vám budou věrně sloužit.

Z naší nabídky doporučujeme:

#sportswear #termovel #clothing #ekologie #ecology

0 notes

severankavpraze-blog · 6 years ago

Text

Na tomhle mým bloggýsku jsem nechtěla mít hejty, ale naopak takový ty hezký a pozitivní věci, který třeba a snad můžou někoho nakopnout v jeho vlastním světě. A taky nikdy nebylo v plánu, že napíšu něco tak osobního jako tohle. Tak to se bohužel asi nestane. Jsem docela dost nasrávací člověk, ale stejně tak rychle to ze mě vždycky opadne. Ale dnes evidentně všechno překročilo nějaký moje meze a vztek se ve mně dost vaří.

Co mě dokáže vždycky nasrat je, když někdo má utkvělou představu, že o jeho rady a názory někdo stojí. Co mě stejně tak vytočí, když má někdo představu, že pouhým pozorováním zná můj život a může se tedy k němu vyjadřovat. Jsem naprosto alergická, když mi někdo řekne: “Ty voe, tě nějak už znám, ne?” Protože v 99% případů je ten člověk úplně mimo. Totiž, lidi, který tohle nějakým způsobem můžou ke mně prohlásit, by z huby nikdy nevypustili tuhle sračku.

Já tvrdím jednu věc. Že vztah (to jako když s někým chodíš) mezi mužem a ženou.. Oh wait, abych byla politicky korektní, tak vztah mezi dvěma lidskými bytostmi je tak neskutečně intimní, že nikdo třetí do toho nemá šanci vidět a kecat do toho nebo se jakkoli vyjadřovat o tvém vztahu. Nevidí do toho ani tvoje kámoška, tvůj kolega a ani tvoje máma ne. Tydlencty lidi mají akorát o něco lepší vhled do situace a pokud nejsi introvertní batikovaná lesana, která smrdí, tak máš nějaký přátele kolem sebe a ty logicky plus mínus ví, co zhruba řešíte za problémy a kam pojedete na dovolenou. Takže mě do ruda dokáže vytočit, když někdo, kdo není v tomhle mým okruhu má potřebu se vyjadřovat nebo spíš mi radit, co a jak a líp mám dělat, protože přece sleduje můj instagram a tak přece ví, co a jak že jo. Věc se má tak, že se ke mně doneslo, že jeden rádoby kamarád erudovaně vypráví v mém rodném Liberci co je u mě novýho ve vztahu s mým panem Chlapcem. Podotýkám, že toho člověka jsem neviděla několik měsíců, nesvěřuju se mu, vyprávěl totální nonsency a celkově je mu do toho velký hovno.

Víte jsou situace, který prostě na svůj debilní instagram nedáváte. Ani si o tom nenapíšete hezkej statusíček. Jsou prostě i situace, který neřeknete ani svý nejlepší kamarádce, protože je to proste kurva jen mezi váma. Jako třeba to, jak jsem jeden čas trnula hrůzou a prosila všechny svatý, ať On nemá nález v břiše, protože lítal po všech doktorech a nevědělo se, co mu je. A pochybuju, že on klukům vyprávěl, jak jsem k němu loni přijela opilá s další flaškou v ruce a brečela kvůli kamarádovi, co je mrtvej už dost let. Jsou prostě věci, který vždycky budou jen mezi váma dvěma a který nejdou přetlumočit. Tyhle interní věci nikdo u druhých nikdy neuvidí, tak se prosím kurva nevyjadřujte takhle k cizímu vztahu. Díky.

A pak jsou situace, kdy vás naprosto nečekaně začnou hejtit úplně cizí lidi za to, že napíšeš něco hezkýho a pozitivního. Já jsem totiž včera neuváženě tweetla, že mi Chlapec jen tak přinesl sýr a já mu pak dolila víno a že se vlastně máme dobře. Takže mi přišlo několik hejtů. Že jsem na hovno feministka. Jak jakože mu dolejvám víno? To jako kolem něj skáču jako pes? No jo.. Skáču. A baví mě to. Tečka, víc nic.

Další hejty by se daly nazvat něco stylem “Se nevytahuj”. What the fak?! Ale co mě nasralo asi nejvíc, že úplně cizí lidi mi psali, že jsem zasraná namyšlená kráva z Prahy, co si žije ve svý bavlnce a že by mi přáli, abych neměla ani na chleba. Takže předně přestaneme s těma urážkama jo? Já jsem z Liberce, ne z Prahy a už mě to neba furt psát. A v posledním semestru školy jsem měla dvě práce, abych se uživila a na ten chleba hodněkrát nebylo. Zajímavý je, že na pivo jsem si ale peníze vždycky sehnala. Jenže to je už docela hodně let zpátky a už díkybohu nelítám z kanclu na brigádu za bar a nespím čtyři hodiny denně, protože ráno spěchám na přednášku.

Takže teď, když si kurva budu chtít otevřít víno (dala bych si ho i teď, samozřejmě) a napsat si o tom na twitter, tak všechny podobný pindy budu automaticky ignorovat. Existují tlačítka mute a block a fakt se je nebojím používat. Odmítám se cítit špatně za to, že jsme dva pracující lidi, co si to můžou dovolit. Tohle ani jednomu nespadlo do klína jen tak a naopak je to dost tvrdě vydřený. Chtěla jsem tím poukázat na to, jak jsem neuvěřitelně vděčná za to, co mám a dost dobře si uvědomuju, že to takhle dopadnout nemuselo. A nechápu, proč má někdo potřebu mě tlačit do situace, kdy se mám cítit špatně kvůli někomu, kdo tyhle možnosti nemá. Protože pokud nežiješ v Somálsku, ale v zemi, která je relativně civilizovaná, tak přestaň fňukat a hejtit cizí lidi, který na sobě makali v době, kdy ty ses flákal někde na genderovejch studiích.

Vím, že většina lidí, který tohle budou číst jsou inteligentní bytosti, který porozumí obsahu a nebudou se chytat každýho slova. No a pak je tady zbytek a tomu bych ráda řekla pár věcí závěrem:

- Vyserte se na komentování vztahu cizích lidí. S největší pravděpodobností máte totiž ten svůj dojebanej tak, že terapeut by nebyl od věci.

- Vaše rady, názory a postřehy jsou určitě super. Tak si je prosim vás nechte pro sebe, pokud o ně nejste požádáni.

- Zcela jistě taky nejste věštci a napsat cizímu člověku, že je namyšlená kráva, pokud nevíte, co za bitvy si už v životě odbojovala, prostě není normární, jak by řekla Jolanda.

Starejte se především o sebe a všem nám bude líp.

5 notes · View notes

celavita · 7 years ago

Text

Špína a hnus a ne v Las Vegas

29/4/2018

Let do Manily jsem téměř celý prospala, ale i tak se cítím absolutně vyřízeně. Navíc recenze filipínskou metropoli nešetří negativy, a tak se nám oběma do několikamiliónové Manily vůbec nechce. Únava, hlad a prvotní nesnáze s hledáním Grabu vyústí v drobnou hádku, ale po příjezdu řidiče se vše rychle uklidní. Člověk v sobě zvíře prostě nezapře, a když nejsou ukojeny základní potřeby, je hned oheň na střeše. Taxík nás odváží jen pár kilometrů od letiště, kde se má nacházet kancelář společnosti Air Swift, s níž bychom se měli za dva týdny dopravit do ostrovní oázy jménem El Nido. Jak se zdá, tak nejen, že má společnost problémy s platební bránou, která neumožňuje platby mnoha cizincům, ale také je nejspíš chyba v komunikaci. V údajné kanceláři se prý letenky koupit nedají, a tak nás hodný řidič odváží na terminál 4, kde by měl Air Swift také údajně sídlit. Díky bohu, že ještě existují hodní lidé, kteří vás nenechají ve štychu. Na terminálu 4 v malém kamrlíku provedeme platbu za pět letenek, a pak už vesele nasedáme do dalšího taxíku do hotelu. Manila už z okénka auta vypadá šedivě, drsně, prostě nehezky a kolemjdoucí, kolem kterých projíždíme, leckdy vypadají opravdu bídně. Zoufalé postavy stojí na chodnících jako těla bez duše a člověku je z toho obrazu těžko u srdce. Manila má mít údajně jednu z největších hustot zalidnění na světě, s čímž se váže spousta problémů jako neustálé dopravní zácpy (v ní právě jsme), problém s odpadky (odpadky jsou všude) a znečištěný vzduch (rouška není od věci). Náš hotel se nachází ve čtvrti Makati, které je jedním ze 17 měst tvořících metropoli Manila. Oprýskané a vybledlé tříkolky jsou zaparkované kousek od hotelu a jejich řidiči lačně pokukují po potenciálních zákaznících, zatímco si na podivných vozítkách velikostí odpovídajících spíš povozům pro liliputy suší trenýrky a další oblečení. Jak se zdá, kritické recenze opravdu nelhaly. Hotelový pokoj ještě není připravený, a proto vyrážíme na lov lístků na autobus na nedaleké autobusové nádraží. Cesta podél hlavní silnice se zdá být bezpečná, ale přesto si hlídáme batohy jako oko v hlavě. Lidi tady v Manile působí ušmudlaným dojmem a někteří z nich se na nás pokoutně dívají. Tohle jsme ještě v žádné ze zemí JV nezažili. Lidé buďto byli nepříjemní a nevšímali si nás, nebo se naopak usmívali od ucha k uchu. A co se hygieny týče, přestože lidé bydleli v leckdy opravdu nuzných příbytcích, vždy na ulici vyšli vystrojení a absolutně čistí, až jsem se styděla za naše občany, kteří znečišťují nevábnou vůní hromadnou dopravu během letních parných dnů. Že se tady nežije jako v bavlnce je vidět opravdu na každém kroku. Odpadky jsou všude a celá ulice působí naprosto špinavým dojmem. V parnu se navíc ulicemi line častokrát nepříjemný puch, který ještě umocňuje špatný dojem z celého místa. Děti si hrají na menší skládce skládající se ze sutí a odpadků, která vznikla hned vedle nevábně vypadající a vonící řeky nebo stoky, těžko říct, jestli se jedná o tak znečištěnou řeku nebo jen odpadní stoku z domácností. Přestože jsem velkým milovníkem pouličního jídla, tady nemám na jídlo z ulice ani pomyšlení. Nehezky vypadající stánky, puch a špína člověku spíš zaženou pomyšlení na jídlo. Tak mě napadá, že by se Manila měla zaměřit na zájezdy na odtučňovací kúru, i když u místních to na podvyživenost opravdu nevypadá. Za pár stovek metrů jsme konečně na místě a zjišťujeme, že lístky dopředu koupit nejdou. Vracíme se tak s prázdnou zpátky na hotel, kde za pár minut přeci jen dostaneme pokoj. Libor upadá ihned do kómatu, já chvíli po něm a vydržím spát úctyhodných 5 hodin. To Líba alias Šípková Růženka vydrží až do osmi do večera, a kdyby se sem tam neozvalo nějaké to zachrápání, snad bych si myslela, že je po něm. Během Liborova nekonečného spánku se snažím vymyslet plán na další dva týdny tak, abychom se hlavně vyhnuli hlavnímu městu Filipín, protože Liborovo nadšení z místa bylo opravdu nulové. Odskočím si zkrotit hlad do protější pekárny, a pak už znovu a znovu dokola vymýšlím, jak jen to udělat. Růženka se mezitím probere z mrákot a společně se domluvíme na tom, že vyrazíme hned na sever. Na Manilu bič a pryč!

Jeepney, jeden z nejčastějších dopravních prostředků na Filipínách, jeep předělaný na autobus pro přepravu více cestujících.

Grab do kanceláře Air Swift: 120 PHP

Grab na hotel: 165 PHP

Pečivo z pekárny: 30 PHP (4 kousky)

Ubytování: RedDoorz @ Makati

4 notes · View notes

screechingstarfishpost · 5 years ago

Photo

“Black flowers” Naše kouzelné celoroční podložky do kočárku se samodržící dekou. Sada obsahuje: kouzelnou samodržící deku podložku do kočárku hřejivou peřinku - vložku do deky Podložka je vyrobena z paměťové viskoelastické pěny a potah je 100% bavlna. Vaši mimoušci se díky nim budou cítit jako v bavlnce, paměťová pěna se jim hezky fyziologicky přizpůsobí, drží teplotu, nikde netlačí. Univerzální tvar podložky s otvory na pásy (na přání můžeme vyšít otvory i na jiném místě) pasuje do většiny kočárků na trhu. K naší podložce patří také kouzelné samodržící deky. A proč kouzelné? Protože díky patentkám si je připevníte k podložce, a tak už Vám deka nikdy neupadne nebo ji mimoušek nestáhne. Navíc od nás dostanete hřejivou antialergickou vložku, která se jednoduše vloží do deky ze spodní části otvorem se skrytým zipem a v kombinaci s minky látkou se deka stane ideální na chladné jarní či podzimní počasí. Podložka s dekou je alternativou k lehčímu fusaku. Zajišťuje miminku tepelný komfort. Deku můžete využít i do autosedačky nebo na výlet. Podložku i deku zdobí naše nášivka ve stříbrném nebo zlatém designu. Celý set je vymyšlený do detailu vč. skrytého zipu, barevných patentek, nášivek a působí velmi luxusním dojmem. Všechny naše látky jsou certifikované pro děti do 3 let. Výplně jsou antialergické. #tehotna #kojeni #kocarek #stroller #thule #miminko #vybavicka #promiminko #podlozkadokocarku #podlozkadokocika #minkydeka #setdokocarku #pregnant #madeinczech #baby #forbaby #formum #tehotenstvi (v místě Prague, Czech Republic) https://www.instagram.com/p/B--XKxEHPu_/?igshid=bg9stlt1xwty

#tehotna #kojeni #kocarek #stroller #thule #miminko #vybavicka #promiminko #podlozkadokocarku #podlozkadokocika #minkydeka #setdokocarku #pregnant #madeinczech #baby #forbaby #formum #tehotenstvi

0 notes

raichiarp · 5 years ago

Text

Gabriel Blackwell

Celé jméno: Gabriel William Blackwell Přezdívky: Gabe, Gabey, Agent Red Datum narození: 12. 11. 1976 Výška: 188 cm Zaměstnání: Advokát Bývalá zaměstnání: Špion, Agent CHAOSu, Zástupce ředitel CHAOSu, generání řeidtel CHAOSu

Bydliště: Manhattan, New York Původ: Londýn, Velká Británie Faceclaim: Boyd Holbrook

CHARAKTER Je hrozně nestálý a nejistý, co se týče vztahů. Nemá však problémy se s někým zavázat. Je neskutečně majetnický vůči svým přítelkyním. Dokáže si snadno vyslechnout názory ostatních. Je to vůdčí typ, avšak upřednostňuje svoji přísnost a agresi nad empatií. Tyto rysy charakteru získal bohužel po svém otci. Odráží se to i v jeho stylu výchovy, kdy odjakživa River učil soutěživosti.

SCHOPNOSTI

Mystické umění

Využívání magických sil k tvoření zbraní, vytváření portálů k cestování do jiných destinací

ZÁJMY

Chození do barů, auta, utrácení peněz, hýčkání svých milenek

ZAJÍMAVÁ FAKTA

Na jeho těle se nachází několik tetování, aby se nějak vyjádřil. Na levém předloktí má vytetovaného lva, který značí jeho charakter. Na pravé ruce má zase vytetováno několik lebek. Mimo to jedno z nich je i jméno “River” a to na počest své holčičky. Po svém neúspěšném manželství s Brienne si po několika letech opět oženil. Netají se tím, že miluje ženy, a i proto má spoustu milenek. Nesnáší víno. Je to bývalý právník, takž umí nazpaměť spoustu zákonů. Umí plynule Rusky.

STRACH

neúspěch

OBLÍBENÉ VĚCI

Zvíře: Lev Barva: Krémová, béžová Nápoj: Skotská whiskey Jídlo: Shepherd's pie

RODINA

Nathaniel Blackwell - bratr (fc: charlie hunnam)

River Valentine Harrington - dcera (fc: sadie sink)

MINULOST

Narodil se v Londýně, kde i značnou část svého života žil. Vyrůstal se svým o několik desítek minut starším bratrem, což spoustu lidí z jeho okolí neví. Ostatní si vždy mysleli, že se jedná o jedináčka a to jenom kvůli svému sobeckému chování a nechuť spolupracovat s ostatními. Jeho dětství se na první pohled mohlo zdát ostatním bezstarostné, ale přinášelo spoustu útrap. Byl totiž svědkem toho, jak jeho otec fyzicky týral jeho matku. Jeho táta mu to vysvětloval, že se jedná o normální věc, takže ani ve své pubertě se nesnažil svou mámu chránit. Té ochrany se ujal hlavně jeho brácha. Bylo jasné, kdo ze sourozenců má radši mámu a kdo zase otce. Gabriel chtěl být silný a úspěšný jako táta a Gabrielův brácha chtěl zase zajistit matce bezpečí.

Nakonec proběhl rozvod a všichni se rozešli vlastními směry. Gabriel zůstal se svým tátou, který se o něj staral, tak aby byl jako v bavlnce. Bylo to spíše tím, že byl bohatý a mohl si dovolit cokoliv, dokonce i svému synáčkovi zajistil stipendium na univerzitě. Gabe si zvolil obor práv, protože v tom viděl pořádnou hromadu peněz. Na vysoké se seznámil i s atraktivní brunetkou, které po chvíli i úplně propadl. Byl to jeho první vážnější vztah, protože kdysi ženské využíval buď na jednu noc, anebo je opustil hned po měsíci. Tohle bylo jiné.

Své schopnosti získal jenom díky svým přátelům, kteří mu ukázali způsob, jak přinést do své duše kousek klidu. Nemusel ani cestovat do Nepálu. Při tom jak se učil užívat svých schopností, tak se dozvěděl od svého blízkého přítele o schůzkách bratrstva. Popravdě se o nich dozvěděl čistou náhodou, když ho jeho kamarád na jednu schůzku pozval, aby mu mohl přeložit, co to ti chlápci blábolí. Netušil proč, ale hodně jej tento směr zaujal. Sám od malička toužil po moci a uznání, takže mu nevadilo se do takového bratrstva přidat, hlavně tehdy, když mu slíbili už předem slíbili odměnu, pokud se všechno povede podle jejich plánů.

V té době si zrovna bral Brienne a následně s ní čekal River. Sám netušil, proč byl ochoten se do manželství a otcovství ponořil tak rychle, ale nevadilo mu to. Tedy nevadilo mu to několik let, až do roku 2010, kdy ho opět zkontaktovali moudří a nabídli mu práci. Normálně by to nenazýval prací, ale před Brienne o tom takhle musel mluvit. Kvůli možnosti rychlého cestování si ani nevšimla toho, že by polovinu svého dne trávil někde v New Yorku a do Londýna se vracel jenom, když měl klid, anebo musel pohlídat River. Bylo to buď a nebo. On si zvolil vzdát se své rodiny, protože ho to v žádném případě nenaplňovalo.

Jeho úkolem bylo najít Viktora Mikhailova, který zmizel beze stop. Povedlo se mu ho najít po dvou ročním hledáním, kdy si u něj podal žádost o pracovní poměr. Myslel si, že se mu to nepovede, ale opak byl pravdou. S Viktorem se překvapivě rychle spřátelil, což ho krapet znepokojovalo.

Co se týče života v Londýně, tak to byl zapálený ochránce svatyně. V některých chvílích byl pro své poslání obětovat naprosto cokoliv, ale nakonec si uvědomil, že toho nikdy nebyl schopný. Když se Kaecilius rozhodl na svatyni zaútočit, tak toho využil a nadobro se ze života své manželky a dcery vytratit. Domluvil se s Brienne, aby se před River nezmiňovala o tom, že je stále naživu, protože by jí to mohlo tak akorát ublížit. Ona souhlasila, jelikož se konečně zbavila tyrana, který ji tak akorát ničil. Po této události se nemusel konečně přetvařovat a mohl se tak své práci dvojitého agenta věnovat naplno.

VZTAHY

BRIENNE HARRINGTON

Sice se spolu rozvedli, ale nedokázal na ni nikdy zapomenout, protože se jedná o jeden z jeho vážnějších vztahů. Brienne miloval a stále na ni bude mít určité pozitivní vzpomínky, ale ona jej už na dobro nevídá v tom dobrém světle. Jednoho dne to v něm úplně přepnulo a začal se k ní chovat opravdu děsně. Šlo spíše o to, že ji viděl, jak se stýká s ostatními muži, zatímco on se mohl stýkat s kýmkoliv. Takové byly jeho pravidla a ona se podle nich neřídila, což vyústilo v některých případech i v domácí násilí. Bylo mi jedno, jestli se stýká jenom se svými přáteli. Prostě chtěl vědět úplně o všem, aby si o ní nemyslel, že ho podvádí s někým jiným. Jediné, co jejich vztah dokázalo na chvíli udržet nad vodou byla River.

RIVER HARRINGTON

River naučil soutěživosti a také jí naučil to, že by se měla věnovat sportům. Na její volejbalové zápasy se snažil chodit, ale vždycky mu do toho něco vlezlo, což River několikrát naštvalo. Kdykoliv se jí za to chtěl omluvit, tak ho neposlouchala a hrála si na uraženou. Brzo si začínal všímat toho, že mohl v některých případech za jejich chování. Nechápal proč, ale i když se o ní moc nezajímal kvůli práci, tak ona ho považovala za svůj vzor. Kdykoliv dělala ve škole projekt o své rodině, tak mluvila o něm častěji, protože z něj měla respekt. Rozhodl se na včas odejít, aby jeho chování kompletně neokopírovala. Došlo mu, že je to nejlepší varianta. Až teď ho začíná mrzet, že tam pro ni nemohl být alespoň na jeden zápas a svou holčičku podpořit v tom, co jí baví.

VIKTOR MIKHAILOV Viktor mu pomohl se znovu postavit na nohy a pokračovat v tom, v čem byl odjakživa zdatný. Poskytl mu zaměstnání, kde mohl používat své schopnosti. S největší pravděpodobností mu práci nabídl skrze jeho odhodlaní, anebo to bylo jenom kvůli tomu, že nějakými schopnostmi oplýval. Nejprve to byl jeho osobní bodyguard, ale po nějaké době se z něj stal oficiální agent CHAOSu. Přiváděl do organizace nové tváře a byl to jeden z prvních lidí, který slyšel o případu s dívkou, která ovládala elektřinu. Kdo by jen tušil, že celou tu dobu Gabriel hrál na obě strany a informace poskytoval ještě jedné straně, za níž stálo bratrstvo. Viktor ho díky jeho věrnosti povýšil na zástupce organizace, protože věřil tomu, že se o skvěle postará. Když se však stal samotným ředitelem, tak nový program CHAOSu obrátil vzhůru nohama.

MILENA ADAMOWICZ

Měli spolu něco v roce 2012, ale oba to nepovažovali za nějaký vážný vztah. Mia totiž věděla, že Gabriel má manželku v Londýně, ale to ji neodradilo od toho, aby si jej jednou získala kompletně. Chodili spolu jenom rok po tom, co se Gabriel rozešel se svou ženou. Jejich kolegové věděli o tom, jaká chemie mezi nimi probíhala, ale nikdo z nich opravdu nečekal, že by si mohli kompletně padnout do oka. Naštěstí o jejich krátkém vztahu věděl jenom někdo, protože mít vztah v takovém odvětví a ještě se svou svěřenkyní, to nebylo zrovna rozumné rozhodnutí. Jenomže všechny pohádky netrvají věčně a oni se spolu rozešli, kdo by čekal, že se spolu rozejdou v dobrém. Mileně se nelíbilo, jak byl příliš majetnický a přesvědčen o tom, že bez něj nic nedokáže.

MARCELA TORRES

Potkal se s ní, když přebíral nové auto pro svou manželku. Ona si jej spletla s obsluhou, ale její nešikovnost a nepatrná trapnost ho okouzlila natolik, že se ji rozhodl pozvat na kafe. Samozřejmě tam padla otázka ohledně toho, jestli je zadaný, proto jeho odpověď byla záporná. Byl sice ve šťastném manželství, které probíhalo sotva několik měsíců, ale on i tak měl potřebu se vrátit do svých starých kolejích, kde vídával každým dnem novou tvář. Probíhala mezi nimi konverzace, která se sem tam i dostávala k peprnějším částem. On to bral jako takové odreagování, proto si z toho dělal těžkou hlavu, avšak v tuhle dobu neměl v plánu ji už někam zvát. Bral ji spíše jako holku, se kterou by se mohl vyspat, pokud by se jednalo o stav nouze. Ona ho však zničehonic přišla navštívit do práce, což ho opravdu znepokojilo. Kvůli nemoci své ženy však dlouho nedostal, proto po ní žádal něco víc. Zachránil jí život, když jí unesla dvojice ruských maníků. Následně se setkaly ještě několikrát a to jenom z toho důvodu, že se mu jeho manželka moc nevěnovala, i když by se v takových chvílích měl věnovat alespoň jí. Spoustu svých peněz začal investovat do ní, protože jí kupoval drahé značkové dárky.

GRANT SULLIVAN

Ač by nikdo netušil, že by si tihle dva mohli padnout do oka jako kamarádi, tak je spojuje jedna věc - nenávist k Viktorovi. Druhou věcí je pak to, že by se mohli brát jako Nicholasovi přechodní rodiče, jelikož na rozdíl od něj ví, jak by měla správně vypadat zodpovědnost.

LOVE INTEREST

SOFÍA BLACKWELL

Poprvé se s ní setkal v CHAOSu, kde se snažila získat práci v kancelářích, ale nebyla nakonec přijata, protože neměla dostatečné zkušenosti. Chtěla něco méně náročného a myslela si, že zpracovávání informací bude to správné ořechové. Zalíbila se mu původně jejím vzhledem, protože byla přenádherná a působila svým způsobem hrozně nevinně. Dozvěděl se i o tom, že to je bývalá modelka. Musela však s modelingem přestat kvůli rakovině prsu. Tuto nemoc podědila po své matce, která se z ní úspěšně vyléčila, proto přesvědčila Gabriela, že měla stejné štěstí. Sofía ho nezaujala svým příběhem, ale zaujala ho kvůli své přirozenosti a svým laskavým chováním. To bylo snad poprvé, co byl schopen věnovat svou veškerou pozornost právě jediné ženě a tou byla Sofía. Po dlouhém a vášnivém vztahu se jí odhodlal požádat o ruku, protože doufal, že byla stvořena jenom pro něj a on zase pro ni. Nakonec se vzali, což byl jeden z nejšťastnějších okamžiků jeho života. Nikdy jí nelhal, což se nedalo říct o ní. Tvrdila, že o rakovině, pod jeho střechou už nepadne žádné slovo, protože ji má už za sebou, ale potají navštěvovala nemocnice, aby si zajistila novou léčbu, díky čemuž začaly vznikat i jejich první hádky. Sofía se od něj začala čím dál tím více distancovat, protože byla častěji unavená a neměla na něj náladu, což se projevovalo i tím, že nedokázali zůstat v jedné místnosti. Očividně se bála toho, že by ji zavrhl a nechal ji, jenomže to on by nikdy neudělal. Miluje ji, jenomže nedostává od ní tu afekci, kterou by si tak moc přál a to jenom kvůli jejímu zdravotnímu stavu.

STYLE

SOUNDTRACK

black and red

0 notes

kvetyzlouky · 8 years ago

Text

stačí mi málo

stačí mi jen to, že jdu k babičce, učím ji divy s počítačem a ona je nadšená, stačí mi to, že s ní piji víno a přijdu si jako v bavlnce, stačí mi to, že moje slušná babička řekne sprosté slovo a zatváří se raráškovsky, stačí mi to, že vyjdu a je zlatá hodina a tak si sedám do trávy, užívám si poslední hedvábné paprsky slunce propletené skrz panelové domy, stačí mi jen trhat sedmikrásky, zpívat si u toho a přečíst o sobě “občas mi příjdeš jak ztracená víla”, jsem kouzelně ztracená ve svém světě a stačí mi to

5 notes · View notes

autoring · 4 years ago

Link

Po úspěchu sběratelské edice „Origins“, oslavující v roce 2019 sté výročí značky, nabízí Citroën v roce 2020 novou speciální průřezovou řadu s názvem „C-Series“. Odkazuje na „C“ jako Citroën a na komfort (Confort) a charakter (Caractère) designu jeho modelů.

Tato speciální edice vyniká specifickými barvami a materiály a přitahuje atraktivní výbavou zvyšující komfort.

Nová generace vozu C4 Cactus, který se od svého uvedení na trh v roce 2018 dokázal v segmentu kompaktních sedanů prosadit a dosáhl více než 160 000 prodaných kusů, je po SUV C3 Aircross druhým modelem řady „C-Series“ na trhu.

Post-production : Astuce Productions

C4 CACTUS, NOVÁ ÚSPĚŠNÁ GENERACE S VÍCE NEŽ 140000 PRODANÝMI VOZY

Tato nová generace vozu C4 Cactus, která byla uvedena na trh na začátku roku 2018 a byla ve srovnání s první generací kompletně přepracována, se dokázala ve vysoce konkurenčním segmentu kompaktních sedanů prosadit. Vůz svým jedinečným designem, vynikajícím komfortem a technologiemi vůz okouzlil již více než 140 000 zákazníků.

Post-production : Astuce Productions

C4 Cactus nabízí moderní charakterní a plynulý styl a pyšní se možnostmi personalizace, která díky barevným prvkům v předním nárazníku a na dílech Airbump® na předních dveřích umožňuje 24 kombinací. Tato nová generace vozu C4 Cactus přenesla komfort do nové dimenze, a to díky dvěma inovacím, které jsou plodem programu Citroën Advanced Comfort® a zvyšují pohodu a klid na palubě: odpružení podvozku s tlumiči s progresivními hydraulickými dorazy® (Progressive Hydraulic Cushions® – PHC), které zákazníkům zprostředkovávají dojem jízdy na „létajícím koberci“ a umožňují odfiltrovat a pohltit velké i drobné nedokonalosti povrchu, aniž by to zhoršovalo stabilitu a potěšení z jízdy, a sedadla Advanced Comfort, jež nabízí vizuální a dynamický komfort, příjemné držení těla a jsou zárukou pohodlného sezení, takže se člověk v interiéru vozu cítí jako v bavlnce. Vůz přímo vybízí k cestování.

Post-production : Astuce Productions

C4 CACTUS C-SERIES, DOKONALE KOMFORTNÍ KOMPAKTNÍ SEDAN ELEGANTNÍHO VÝRAZNÉHO VZHLEDU

Speciální edice „C-Series“ je po SUV C3 Aircross, kde se objevila v prosinci 2019, nyní k dispozici i u vozu C4 Cactus. Tato speciální průřezová edice podtrhuje charakter a pohodlí vozů a zdůrazňuje použité barvy a materiály a výbavu usnadňující pobyt na palubě.

Při pohledu zvenku si vůz C4 Cactus C C-Series zachovává kultivovaný a elegantní design modelu C4 Cactus v kombinaci s balíčkem Pack Color Anodised Deep Red, který tvoří barevné prvky Airbump® a barevné lišty mlhových světel. Přední dveře pod zpětnými zrcátky zdobí výrazné reliéfní logo „C-Series“.

Odstíny karoserie jsou jak střízlivé, tak elegantní, od bílé (Blanc Banquise nebo Blanc Perle Nacré) přes šedou (Gris Acier nebo Gris Platinium) po černou (Noir Obsidien), a vytvářejí 5 sladěných, originálních a elegantních kombinací.

Post-production : Astuce Productions

Atmosféra uvnitř vozu je specifická pro speciální edici „C-Series“. Palubní deska z materiálu TEP Grey s popruhy a přezkami před sedadlem spolucestujícího, v nejčistší tradici světa zavazadel a cestování, je elegantní a příjemná. Ladí s dokonale komfortními sedadly Advanced Comfort s bílým prošitím a kontrastní červenou vodorovnou linií v horní části opěradel odkazující na barevné prvky exteriéru. Logo „C-Series“ na štítcích sedadel připomíná cestujícím exkluzivní charakter celé edice. Vpředu i vzadu vše doplňují specifické černé koberečky s červeným prošitím.

Verze „C-Series“, která vychází z elegantní a komfortní verze výbavy Feel, nabízí navíc:

výbavu, která posiluje komfort na palubě vozu C4 Cactus, zjednodušuje každodenní život a umožňuje klidné cestování. Tvoří ji elektrické sklápění zpětných zrcátek a výškové nastavování sedadel řidiče.

tónovaná boční a zadní okna zvýrazňující ladný a propracovaný design vozu C4 Cactus.

C4 Cactus C-Series přebírá úsporné a výkonné motory – benzínový PureTech a dieselový motor BlueHDi – používané u verze Feel: PureTech 110 S&S s manuální šestistupňovou převodovkou a BlueHDi 100 S&S také s manuální šestistupňovou převodovkou.

C4 Cactus C-Series je v České republice nabízen za následující ceny:

C4 Cactus C-Series 1.2 PureTech 110 S&S MAN6 nyní za akční cenu 394900 Kč

C4 Cactus C-Series 1.5 BlueHDi 100 S&S MAN6 nyní za akční cenu 419900 Kč

0 notes

termovel · 4 years ago

Text

Na posedu nebo louce, s Termovelem jako v bavlnce

Termovel se již dlouhá léta stará o vaše pohodlí při sportovních aktivitách a turistice, a to díky špičkové kvalitě funkčního oblečení. To si zaslouží i ti, kteří tráví hodně času venku, a to bez ohledu na počasí. Myslíme samozřejmě myslivce a rybáře, i ti u nás naleznou plejádu funkčního oblečení, které se skvěle hodí do náročných podmínek, které příroda umí připravit. A vy nejlépe víte, o čem mluvíme.

V nabídce naleznete jak funkční trička s potiskem či bez, tak také spodků, širokou nabídku roláků a mikin, outfit poté můžete obohatit o multifunkční šál. Důležitou součástí jsou také teplé ponožky, které pro vás máme hned v několika designech. Funkční oblečení by nemělo být jen praktické a kvalitně konstrukčně zpracované, mělo by mít vtip a nápad.

To vše funkční prádlo pro myslivce a rybáře od Termovel splňuje na jedničku, přesvědčte se sami na Termovel.cz

#termovel #clothing #spring #hunter #fisherman

0 notes

happymagcz · 5 years ago

Text

Nejlepší porodnice v Česku: 10 míst, kde se o vás postarají jako v bavlnce

[et_pb_section bb_built=”1″][et_pb_row][et_pb_column type=”4_4″][et_pb_text _builder_version=”3.0.85″ background_layout=”light”]

Nacházíte se v situaci, kdy čekáte nebo plánujete miminko a tak vás zajímají všechny porodnice, abyste si mohli vybrat tu nejlepší, kde se budete cítit skvěle? Ukážeme vám 10 míst, které když si vyberete, určitě nešlápnete vedle. Pokud chcete být vy i vaše dítě v…

View On WordPress

#Česko #dítě #porodnice #těhotenství

0 notes

celavita · 7 years ago

Text

Půl dne v autobuse

10/5/2018

Po téměř týdnu opouštíme ubytování v Kanip Aw a vcelku se začínáme těšit na změnu prostředí. S těžkými batohy na zádech dá jinak zanedbatelný kopeček docela zabrat a jsem ráda, když už je autobusová zastávka na dohled. Autobus má podle plánu odjíždět v osm hodin, ale čas odjezdu tu neurčuje počet hodin, nýbrž počet cestujících. V praxi tedy autobus odjíždí až, když je plný. Nemůžete se tedy spolehnout ani čas odjezdu, ani na to, že v osm hodin Sagadu opravdu opustíte. Téměř plný autobus přijíždí na zastávku a k našemu štěstí se přeci jen dostaneme mezi úzký výběr cestujících, na něž zbylo pár posledních míst. Zadní pětka nabízí přesně dvě volná místa, a tak neváháme a usedáme právě do zadních řad. Na poslední chvíli do autobusu přisednou dva noví cestující a průvodčí donutí jednoho z nich nacpat se na zadní pětku hned vedle nás. Sedíme tu nahečmaní jak sardinky s rameny a zády zkroucenými, jak jen to jde, aby se všech šest lidí vešlo vedle sebe. Po pár kilometrech jízdy v serpentýnách se cesta mění v horor a modlíme se, aby někdo z cestujících vystoupil na nejbližší zastávce. Pánbůh dnes stojí při nás a za pár kilometrů se kýžená dvě místa přeci jen uvolní a my bleskurychle zabíráme sedačky v přední části vozu. Od té chvíle už se sedí jako v bavlnce a zdlouhavá jízda, která nakonec potrvá úctyhodných 6 hodin (na pár minut se zasekneme v jedné ze serpentýn a řidič se bude muset vydat do útrob autobusu, aby opravil nám neznámou závadu), vcelku rychle uteče. Projíždíme stovkami serpentýn, z nichž je překrásný výhled do okolních hor a hlubokých údolí ukrývajících nejen malé vesničky, ale taky fotogenická rýžová políčka a terasovitá pole, na něž je opravdu radost pohledět. Po stovce kilometrů v nekončící zelené krajině s vrcholky ukrytými v hustých mračnách se scenérie za oknem markantně změní a hezkou zeleň střídá tradiční filipínská městská šeď. Blížíme se k největšímu městu severního Luzonu a jak se zdá standardní filipínské znečištění je všudypřítomné. Z pootevřených oken se dovnitř autobusu valí špinavý vzduch, na něž jsme si po týdnu v horské Sagadě opravdu odvykli. Poloprázdné ulice, po nichž jsme se procházeli, střídají přelidněné ulice Baguia, kde se doslova tlačíme s ostatními a vyhýbáme se stovkám deštníků, které nám kvůli malému vzrůstu Filipínců málem vypichují oči. Po krátké zastávce na rychlý oběd v jednom z fast foodů, kterých jsou tu desítky, spěcháme na autobusový terminál Victory Liner, odkud by měl odjíždět spoj do Angeles. Jak se dozvídáme, společnost Victory Liner má ve městě terminály dva a my jsme samozřejmě na tom nesprávném. S těžkými krosnami a v dešti se nám nechce absolvovat další cestu pěšky, a tak raději zastavujeme prvního taxíka a necháváme se odvézt na nedaleký terminál. Na první pohled nekonečná fronta na lístky vcelku rychle utíká, ale nakonec ji vystát stejnak nemusíme. Průvodčí totiž nahání cestující do dalšího spoje do San Fernando, který projíždí přes Angeles, a tak odcházíme po jeho boku do autobusu. Oproti autobusu ze Sagady je tenhle stroj pořádně nadupaný. Čisťounký autobus s koženými sedačkami je absolutně pohodlný, ale jednu nevýhodu to přeci jen má. Nový autobus znamená fungující klimatizace a to znamená, že se člověk musí nabalit, jako by jel na Aljašku a ne do tropického Angeles s teplotou vzduchu přes třicet stupňů. Původně plánovaná dvou až tříhodinová cesta zabere téměř pět hodin kvůli špatnému počasí a zácpě. Výhled z okénka se s přibývajícími hodinami kazí, jak se okolní krajina halí do tmy a kromě svítících poutačů na desítky fast foodů podél silnice a obří kaluže připomínající rybníky není skoro nic vidět. Po osmé hodině konečně přijíždíme na autobusový terminál Dau a s radostí po 13 hodinách na cestě vystupujeme z autobusu. Dálnici opět okupují četné fast foodové řetěžce (že tu jsou fastfoody populární je vidět na nemalých břišních pneumatikách místních), stánky se sladkými donuty, menší obchoďák a americké 7-11, kde nakoupíme zásoby na večer, a pak už konečně odjíždíme na ubytování. Po pár kilometrech jízdy v miniaturním Huyndai přijíždíme na místo, které vypadá jak motely z amerických filmů. Není se ale čemu divit. Clark/Angeles je bývalá největší americká základna mimo USA a spoustu Američanů tu zůstalo i po jejím uzavření, k němuž došlo kvůli výbuchu sopky Pinatubo. Celodenní únava se u mě projeví hnedka při příjezdu a po vybalení a sprše usnu u jednoho amerického filmu, který dávají na kabelovce. Líba táboří až do dvou do rána na houpačce u bazénu. Tohle je poslední destinace na Luzonu, a pak už konečně do El Nido.

Autobus GL Lizardo ze Sagady do Baguio: 220 PHP (osoba)

Snídaně ze stánku na autobusové zastávce:54 PHP

Pringlesky: 100 PHP

Líbův oběd v Mc Donaldu: 190 PHP

Taxi na autobusovou zastávku: 50 PHP

Autobus Victory Liner z Baguio do Dau Terminal: 306 PHP (osoba)

Závitky z další autobusové zastávky: 35 PHP

Večerní nákup v 7-11: 213 PHP

Grab na ubytování: 120 PHP

Ubytování: Daniela’s Place

3 notes · View notes

arbelacz · 6 years ago

Text

Materiály ideální pro léto - BAVLNA

Po krátkém prázdninovém odmlčení našeho blogu Vám přinášíme seriál o oblíbených letních materiálech, jejich historii, použití a nejlepším způsobu jejich ošetřování. Těšit se můžete na bavlnu, bambus a len.

Bavlna – bílé zlato 17. století

V prvním článku z naší nové série příspěvků o jednotlivých druzích textilních materiálů se budeme zabývat bavlnou. Materiálem, jehož široké spektrum využití nemá mezi textiliemi vůbec obdoby. Bavlna patří mezi nejčastěji používaná vlákna. Výrobky z ní zaujímají na trhu více jak 50%ní podíl. Je vhodná jak na výrobu oděvů, tak i bytového textilu. Z bavlny se vyrábí oblečení pro kojence, kuchyňské prádlo, ubrusy, pracovní oděvy, ložní prádlo, košile, halenky, kalhoty a mnoho a mnoho dalšího. Její užití je skutečně velmi široké.

A čím to, že si mezi lidmi získala tak nebývalou oblibu? – Jsou to především její vlastnosti. Bavlna je velmi příjemná na omak, prodyšná, výborně saje vlhkost, navíc je velmi pevná a za mokra se její pevnost ještě zvyšuje. Má malý sklon ke vzniku elektrostatického náboje a je dobře tvárná. Naopak mezi nevýhody bavlny patří žmolkování, mačkavost a špatná tvarová stálost. Dalším mínusem bavlněných látek je nestálobarevnost. Svoji barvu bavlna postupně ztrácí nejen při praní, ale také následkem působení slunečního světla. Má sklon žloutnout a hnědnout. Je málo odolná vůči kyselinám, tedy i potu, který odbarvuje látku. Navíc tepelně příliš neizoluje. Pro zlepšení některých vlastností je v dnešní době často směsována s umělými vlákny, především s elastanem a polyesterem. Taková směs materiálů se méně mačká, je odolnější v otěru, méně se žmolkuje a navíc celkově lépe drží tvar.

Bavlna je vlastně rostlinné vlákno, které obaluje semena bavlníku. Pěstuje se v tropických a subtropických oblastech. Staří Indové a Peršané začali s pěstováním a zpracováváním bavlníku již před pěti tisící lety. Skutečná bavlněná revoluce však přišla až v průběhu 60. let minulého století, kdy vstoupil do zemědělské výroby chemický průmysl. Bavlna se zdála být ideálním produktem pro realizaci nových technologií, jakými bylo šlechtění rostlin, využívání průmyslových hnojiv, chemických pesticidů a genetická úprava rostlin. Po zavedení těchto metod objem pěstování bavlny vytrvale rostl. Tato „zelená revoluce“ však měla i odvrácenou stranu mince. Bezohlednost vůči člověku a životnímu prostředí. Diskriminace tradičního způsobu výroby bavlny, nadměrné množství používaných pesticidů a obrovská spotřeba vody. O částečnému obratu můžeme mluvit až v letech 90., kdy se společnost začíná obracet k BIO trendům a také poptávka pro biobavlně výrazně stoupla. Takovýto materiál je vypěstován dle technologií organického pěstitelství, tedy bez pomoci fytofarmaceutických prostředků nebo syntetických pesticidů.

Jak nakupovat bavlnu a nespálit se

Jak jistě víte, není bavlna jako bavlna! Ačkoliv je velmi vhodná ke běžnému každodennímu nošení i pro volnočasové aktivity, je problém rozeznat její kvalitu. Čím byste se měli řídit při nákupu bavlněného oblečení? Rozhodně ne jenom tím, co si přečtete na štítku u oblečení.

Obecně Vám můžeme poradit několik následujících jednoduchých rad. Pokud si chcete pořídit kousek, který se při prvním praní nesrazí a při tom druhém nerozpadne, nekupujte produkty z příliš řídce tkané a pletené látky. Toto oblečení má nejen velmi krátkou životnost, ale brzy ztratí tvar a bude se žmolkovat. Kvalitu oblečení si můžete ověřit i tak, že na věšáku okouknete krajní kusy, které nejčastěji prochází rukama zákazníků. Pokud jsou už tady žmolkaté a chlupaté, nemá cenu je vůbec pořizovat. Jedná se o oblečení ušité z bavlny, která je buď nekvalitně povrchově ošetřená anebo je utkaná z příliš krátkých vláken. Naše poslední varování se týká 100% bavlněných úpletů, které se neúměrně rychle vytahují, ztrácí pružnost, barevnost i tvar. Zejména u užších střihů není na škodu, když je k bavlně v malé míře přimíchán elastan nebo polyamid.

Jak se tedy vlastně o bavlněné materiály starat?

Bavlna bez problémů snese chemické čištění v perchlorethylénu. Některé druhy znečištění navíc chemické čištění přímo vyžadují. Jsou to mastné skvrny, skvrny od maziva, šmíru apod. Proto se tak často chemicky čistí bavlněné pracovní oděvy z průmyslových provozů (slévárny, strojírenství, autoservisy apod).

Obecně ji můžete prát až na 95 °C. Vysoké teploty se používají při praní ubrusů, utěrek i ložního prádla. U oděvů ale určitě používejte teploty nižší. Pro pracovní oděvy je ideální 60°C, barevné bavlněné oděvy, směsky bavlny a elastanu nebo jinou syntetikou perte max. na 40 °C. Vysoké teploty podporují tvorbu žmolků, seprání barev a ztrátu tvaru. Bavlněné oděvy je nutné třídit na bílé, barevné a tmavé prádlo. Pro praní bílé bavlny použijte prací prášek na bílé prádlo. Barevné prádlo perte s pomocí odpovídajícího pracího prostředku bez optických zjasňovačů. Nepoužívejte či snižte dávku aviváže, která snižuje savosti bavlny. Aby nedošlo k vyblednutí barev při otěru v bubnu pračky, doporučujeme prát bavlněné výrobky naruby. Bavlna dobře odolává bělidlům s chlorem. Bílé pracovní oděvy, ubrusy a utěrky je možné bělit činidly na bázi chloru. Toto samozřejmě neplatí pro směs bavlny a syntetiky.

Vzhledem ke srážlivosti tohoto materiálu není příliš vhodné sušení v sušičce. Je potřeba postupovat obezřetně. Sušte spíše na nižší teploty a dodržujte symboly ošetření uvedené výrobcem.

Oblečení žehlete ještě mírně vlhké, žehlete na vysokou teplotu a používejte páru. Žehlením snížíte srážlivost bavlny. U směsových materiálů je potřeba teplotu žehlení snížit a páru naopak nepoužívat vůbec. Bavlna je náchylná k napadení plísní, proto skladujte prádlo vždy 100% suché.

Je snadné „žít jako v bavlnce“.

Kristýna Drášilová

#Arbela #cistirnapradelna #cistirnarapradelnabrno #loundrytime #loundry #ironing #clothes #dry cleaning #blogArbela

0 notes